Vývoj a rozvoj člověka
1.
Vývoj a rozvoj člověka – vývoj a jeho činitelé
-odborný název pro vývoj je evoluce
-evoluce je postupný vývoj, postupné zdokonalování od jednodušších forem ke složitějším
- z psychologického hlediska znamená vývoj změny osobnosti a všech duševních (psychických) jevů, spojené s vývojem biologickým a sociálním
Může jít o vývoj ve dvojím smyslu:
-vývoj od jednodušších živočichů k složitějším až k člověku, trvající miliony
let – FYLOGENEZE
-vývoj lidského jedince od narození až ke stáří – ONTOGENEZE
-vývoj člověka se uskutečňuje jednak prostřednictvím zrání, jednak vzájemným působením jedince a prostředí (výchovy a učení)
-zrání připravuje předpoklady k rozvoji psychických procesů a vlastností, jejich konkrétní realizaci zajišťuje učení
2.
Tělesná a duševní schránka osobnosti
-člověk se vyvíjí tělesně a duševně
-tělesný vývoj znamená postupné zdokonalování (rozvoj) tělesných funkcí
-duševní vývoj znamená postupné změny duševních (psychických) jevů a funkcí
-duševní vývoj vyvolává změny v chování a prožívání člověka
-cílem lidského vývoje je rozvoj osobnosti
-osobnost je každý člověk se všemi psychickými (schopnostmi, dovednosti, temperament, zájmy, postoje, cíle), biologickými (postava, barva očí, zda je zdravý, silný) a sociálními znaky (povolání, vzdělání, jaká je jeho rodina)
-osobnost vyjadřuje odlišnost jedince od ostatních lidí
-člověk jako jediný živočich má schopnost stanovit si cíl svého jednání a podílet se na tvorbě kultury
Osobnost je jednota tělesného a psychického, vrozeného a získaného, typická právě pro určité jedince a projevující se v jeho chování
3.
Etapy lidského života a jejich charakteristické znaky
V procesu vývoje jedince (ontogeneze) lze rozlišit tři hlavní stadia:
-dětství a mládí – zdokonalování po stránce rozumové, tělesné i sociální, převažující činností je hra, učení, příprava na život
-dospělost – upevňování vlastností člověka, mezilidských vztahů a profesionální orientace,převažuje společensky prospěšná a tvořivá činnost
-stáří – úbytek pracovních schopností, zdraví a sil
-období před narozením (prenatální) – trvá od početí do narození – tj. 9 kalendářních měsíců
-období novorozence – začíná porodem a trvá přibližně 1 měsíc
-období kojence – do 1 roku
-období batolete – od 1 do 3
-předškolní věk – od 3 do nástupu do školy (6-7 let)
-mladší školní věk – od 6-7 do 11-12 let
-puberta (starší školní věk) – od 11-12 do 15 let
-adolescence – od 15 let do nástupu do zaměstnání
-dospělost – časná a střední – od nástupu do zaměstnání do 40-45 let
-pozdní dospělost – od 40-45 do 65 let
-stáří – od 65 let výše
4.
Období před narozením – tzv. prenatální - (od početí do narození) – významně rozhoduje s jakými handicapy přijde novorozence na svět (alkoholičky, fešačky… pak se může narodit závislé dítě na heroinu), alkoholičky – dítě ubrečené, s malou váhou, narušená nervová soustava, dnes je možné zjistit, jak se dítě bude chovat (ultrazvuky…), končí porodem – pro dítě škol (z mokra do sucha, je jim zima)
Období novorozence (začíná porodem a trvá přibližně jeden měsíc)– zvyká si na nové prostředí. Dokáže se přizpůsobit střídání rytmu bdění a spánku, ze smyslových orgánů je nejvíce vyvinut hmat, čich, zrakem dítě postupně rozlišuje nejbližší osoby, důležitý je vzájemný kontakt s matkou
Období kojence (od 1 roku) – podněty z okolí pro nej působí jako informace, je to období rychlého tělesného růstu, duševního vývoje i rozvoje pohyblivosti, na konci prvního roku dochází k prvním krokům a prvním slovům
Období batolete (1-3) – mezi prvním a druhým rokem se objevují dvě důležité funkce: chůze a řeč, dítě se rozvíjí ve všech oblastech, dítě je samostatnější, uvědomuje si svoji vlastní existenci, je to období vzdoru: dítě intenzivně prosazuje svá přání, hlavní činností je hra, ta napomáhá ke zdokonalování tělesných i duševních funkcí
Předškolní věk (3-6) – konec této fáze končí důležitým sociálním mezníkem: nástup do školy, hlavní činností je hra, dítě potřebuje aktivitu a sebeprosazení, dítě zvládá základní hygienické návyky, potřebuje jistotu a bezpečí v rodině, dítě touží po kontaktu s dětmi, dochází ke zdokonalování nervové soustavy, intenzivnímu rozvoji paměti, dítě má fantazii, upravuje si skutečný věk tak, aby byl pro něj srozumitelný, dítě má na vše kolem sebe svůj názor
Mladší školní věk (od6-7 do 11-12) – dítě si zvyká na různé povinnosti, zdokonaluje se po stránce tělesné, rozumové, citové a sociální, má potřebu po kontaktu s vrstevníky, vznikají kamarádské party, dítě zkouší různé koníčky, zájmy
Období dospívání (od 11-12 do 20-22) dělí se na dva úseky: pubertu a adolescenci
Puberta (od 11-12 do 15 let) – je to období z celého života nejdramatičtější a nejdynamičtější, období „bouří a krizí“ , dochází k velkým tělesným, duševním i sociálním změnám, objevují se známky pohlavního dospívání, dospívající bývají citlivější až přecitlivělí, nálady se rychle střídají, dochází k odmlouvání, neplní požadavky dospělých, záleží jim více na názoru vrstevníků než na názoru dospělých, končí dalším sociálním mezníkem: ukončení povinné školní docházky a volba dalšího vzdělání
Adolescence (od 15 do 20-22) – dokončuje se tělesný růst, dozrávají rozumové schopnosti, mění se postavení mladého člověka, do tohoto období spadá další důležitý sociální mezník: ukončení učebního obru nebo střední školy následované vstupem do zaměstnání nebo na vysokou školu
Dospělost (id 20-22 do 65) – je to dlouhá životní etapa, trvající zhruba od 20 do 65 let, dochází ke zrání osobnosti, hledá si stálý zaměstnání, hledá stálého partnera, stává se rodičem, přebírá zodpovědnost nejen za sebe ale i za své děti, touží po klidu a životních jistotách, dětem dospělý většinou připadají „staří“ a nudní. Na konci dospělosti se životní tempo zmírňuje , rodiče zůstávají většinou sami – děti odcházejí z domova
Stáří (65 a výše) – dochází k úbytku zdraví i sil, klesá pružnost myšlení, stáří znamená také přípravu na smrt
Mezníky – jsou to důležité a nápadné změny nebo významné události
Jednotlivé mezníky – narození, chůze a řeč, sebeuvědomění, vstup do školy, pohlavní dospívání, dosazení nezávislosti (vstup do života)
5.
Generace
Generace je skupina lidí, kteří se narodili a žijí ve stejné době. Mají podobné názory, zájmy, pohled na svět…
Avšak s neustálým zrychlováním životního tempa se zkracuje časový úsek, který tvoří jednu generaci. Dříve byl tento úsek asi 25 let, podle současných výzkumů je odstup mezi jednotlivými generacemi pouze 5 let.
Mezigenerační vztahy
-týká se rodiny.
-většina starších lidí si přeje udržovat pravidelné kontakty s dětmi, které odešli z domova.
-důležitým předpokladem je umění naslouchat názorům druhého na obou stranách. -s pokračujícím věkem začínají být staří rodiče citově a fyzicky závislý na svých dětech.
-mladší pak vracejí svým stárnoucím rodičům jejich pomoc péči při nemoci či slabosti.
-významnou novou rolí většiny lidí v pozdním věku je role prarodiče.
-pomáhají při výchově vnoučat, neměli by však přejímat roli rodičů.
6.
Náročné životní situace
-stres
-frustrace
-komflikt
-stres – stav organismu, který se nemůže vyrovnat se zátěží běžnými prostředky a musí čerpat ze svých rezerv. Stresem může být jakákoliv nepřiměřená tělesná či duševní zátěž. Rozlišujeme stres fyzický (sport, fyzická práce, chlad, teplo, nemoc, nedostatek spánku) a psychický stres (ztráta blízké osoby, nezaměstnanost, špatné vztahy v rodině, zkouška ve škole). Účinky stresu mohou ohrožovat zdravý vývoj a funkci organismu. V důsledku dlouhotrvajícího duševního stresu může člověk i tělesně onemocnět.
-frustrace – psychický stav, který vzniká tehdy, když jsou našemu snažení o dosažení nějakého cíle kladeny do cesty překážky. Prožitky spojené s frustrací jsou nepříjemné a tíživé, a proto je třeba se naučit s nimi vyrovnat
Způsoby, jak se vyrovnat s frustrací:
-rezignace – člověk pří setkání s překážkou ztrácí o cíl zájem
-překonání překážky – člověk zmobilizuje své schopnosti a síly a snaží se překážku překonat
-obejít překážky – cíl snažení zůstává, ale hledají se nové cesty, jak ho dosáhnout
-volba náhradního cíle – obtížně dosažitelný cíl je někdy možné nahradit jiným, méně žádoucím, ale přijatelným
-stažení ze situace – ústup od situace, člověk se zbaví překážky, ale i cíle
Nejčastější reakcí na frustraci bývá agrese
Komflikt – střetnutí dvou nebo více lidí, je to vždy nějaký spor, roztržka…
Ve vývoji osobnosti dochází k určitým problematickým fázím, kterým říkáme životní krize. Obvykle předchází vstupu do nové vývojové fáze.
7.
Mezilidské vztahy
Komunikace
-komunikace je proces sdělování a přijímání informací
-komunikace existuje u člověka a všech živočichů
-zvířata se dorozumívají prostřednictvím chemických, dotykových, čichových, sluchových a jiných signálů
-člověk se v procesu komunikace liší tím, že využívá svůj rozum (intelekt)
-v každém komunikačním procesu musí být přítomny tři základní složky:
-osoba, od níž vychází určité sdělení
-osoba, která sdělení přijímá
-obsah komunikace – určitá informace či zpráva
-komunikace může být dvousměrná (rozhovor 2 lidí) nebo jednosměrná, což platí pro všechny příklady tzv. masové komunikace (tj. komunikování prostřednictvím médií – TV, rozhlas, tisk, internet…)
Komunikace slovní: (verbální)
-komunikace, která probíhá mezi lidmi prostřednictvím slov se nazývá komunikace slovní
-má dvě hlavní stránky:
-obsahovou stránku – obsah rozhovoru
-neobsahovou stránku – způsob, kterým se obsah podává, celkový projev toho,
kdo mluví (intenzita, barva hlasu, chyby v řeči…)
-při slovní komunikace je důležitá schopnost naslouchat
Komunikace beze slov: (neverbální)
-je takový způsob dorozumívání, při kterém nepoužíváme slova, ale sdělujeme něco výrazem své tváře, pohybem těla nebo rukou, tělesným kontaktem či celkovou úpravou zevnějšku
-pro dorozumění s lidmi je velmi důležitá naše schopnost pozorovat
-do neverbální komunikace patří:
-gestika
-výrazy obličeje
-řeč očí
-blízkost či oddálení
-postoj či držení těla, pozice rukou a nohou
4 pásma – zóny - kolem těla
intimní zóna – vzdálenost do 60 cm – vpouštíme si sem jen osoby velmi blízké
osobní zóna – asi do 120 cm – komunikace s přáteli a známými
sociální zóna – 120-200 cm – komunikace s neznámými lidmi
veřejná zóna – do 3 metrů
-tělesný kontakt, dotyky (haptika)
-další různé pohyby
Dovednost komunikovat patří do souboru tzv. sociálních dovedností, jejichž zvládnutí napomáhá dobrým mezilidským vztahům
8.
Jak se při komunikace chováme
-člověk by se měl chovat k druhým lidem tak, jak by chtěl , aby se oni chovali k němu
Při komunikaci se lidé chovají různými způsoby. Rozlišujeme 2 krajnosti:
-pasivní chování
-agresivní chování
Pasivní chování – je takové, kdy člověk potlačuje vlastní pocity a přání, není schopný prosadit svůj názor, nedokáže např. druhému nic odmítnout
Agresivní chování – znamená nebrat v úvahu zájmy, přání a práva druhých, prosazovat své názory a přání na úkor druhých. Takový člověk druhé zastrašuje, obviňuje nebo je ponižuje
Někde mezi pasivitou a agresivitou stojí 3 způsob:
Asertivní chování – to nám umožňuje dosáhnout toho, čeho chceme, aniž bychom potlačovali vlastní přání a potřeby nebo jednali na úkor druhého člověka. Můžeme se zachovat přirozeně, ale musíme si být vědomi následkům jeho chování. Asertivní chování má určité techniky, které je užitečné znát
Asertivní chování – určitá pravidla, určitá technika, uplatňují se v situacích:
-volná informace
-sebeotevření
-asertivní „ne“
-pokažená gramofonová deska
-přijatelný kompromis
9.
Pravidla slušného chování (etiketa)
Etiketa – souhrn společenských zvyklostí a „nepsaných pravidel“ určujících, jak se lidé mají chovat, aby byli okolím vnímáni jako slušně vychovaní
-současná pravidla společenského chování vycházejí z upřednostnění společensky významných osob
-společensky významným osobám prokazujeme úctu, zdravíme je první, dáváme jim přednost ve dveřích, přenecháváme jim místo k sezení
-SVO podává ruku jako první, sedí, jde po naší pravici
-společensky významnými osoby jsou:
-starší osoba je společensky významnější než mladší
-nadřízený je společensky významnější než mladší
-žena je společensky významnější než muž
-populární, známá osoba je společensky významnější než méně známá nebo
Neznámá
Pozdrav:
-základní a nejjednodušší společenský kontakt
-vyjadřujeme jím svůj vztah k druhé osobě, s níž se potkáváme
-pozdrav má různou podobu: jinak pozdravíme kamaráda, jinak dospělého
-pozdravit můžeme i beze slov (úklonem hlavy, podáním ruky, zamáváním, muži smeknutím klobouku, úsměvem či polibkem)
-první zdraví společensky méně významná osoba osobu významnější
Zásady pozdravů:
-potkáme-li známého, který není sám, zdravíme i celou jeho společnost
-jdeme-li se známým a on někoho pozdraví, pozdravíme také
-ruku při pozdravu podává první žena, případně starší osoba, ruku podáváme bez rukavice
Představování:
-slouží k seznámení,
-jsme-li prostředníky, pak představíme muže ženě, mladšího staršímu, společensky méně významnou osobu člověku významnějšímu
-kde nemáme prostředníka, představujeme se sami první
-při představování musí muži vždy stát (kromě starých nebo nemocných)
Na ulici:
-zbytečně nezpomalujeme ani se nezastavujeme a nevytváříme skupinky, abychom nebránili ostatním v chůzi
-na pěší zóně chodíme vpravo, po silnici vlevo
.pokud se zastavíme v obchodě, dáváme přednost lidem vycházejícím ven a teprve potom sami vcházíme dovnitř
Přednost ve dveřích:
-má vždy SVO
-výjimkou je vstup do restaurace, kam vchází první muž a podrží ženě dveře
-pokud se do restaurace musí po schodech, sestupuje muž o schod před ženou, připraven ji zachytit při případném pádu , při chůzi do schodu jde ze stejného důvodu za ní
-chceme-li nastoupit do některého z dopravních prostředků, vždy necháme nejprve cestující vystoupit
-při nastupování se dává přednost starším mužům, ženám a dětem
-do kina či divadla přicházíme včas, abychom nerušili ostatní diváky, muž vchází první do řady, do řady vždy čelem k sedícím
Dárky:
-neměly by být příliš intimní
-nákladnější dary patří do oblasti rodinných vztahů
-záleží i na pěkném obalu
-dostaneme-li dárek, poděkujeme a na místě jej rozbalíme
-projevíme radost
-dárek není vhodné komentovat slovy:“Ale co si děláte takovou škodu.“
-vhodný dárek jsou řezané květiny, předáváme je bez obalu a vždy v lichém počtu
-slušnost je něco uvnitř člověka, je to jeho dobrotivé smýšlení
-zdvořilost označujeme jako vnější projev slušnosti
-takt je víc než slušnost a zdvořilost, vyžaduje schopnost porozumět druhým lidem a vcítit se do jejich pocitů a problémů
-chovat se slušně znamená uplatnit ve svém jednání v maximální míře zdvořilost, takt, ohleduplnost k druhým
- znamená to chránit, vyhovět, pomoci, snažit se dohodnout, brát vážně názor druhého, nevyrazit bezhlavě do boje, ale také hájit své oprávněné zájmy a potřeby